Ta ulice pod Zámečkem, to je záhada,
žádný zámek prý tu nikdy nestál,
jen hláska maličká, kolem cesta kupecká,
co vedla až do Německa.
Přes Červené vrchy směrem ku Mělníku,
Jezdíval tudy král všech poutníků,
náš milý panovník, co lesy štval koně,
proč se nezastavil v tom našem domě.
V šenku pod kostelem přepřahal by koně,
do dáli pak pokračoval v dobré pohodě.
Ještě v době třicetileté stával tady zámek,
jež obýval pán, Vysocký Martin jménem.
Mohl tudy jeti i další poutník veliký,
Nazýval se Ibrahim Ibn Jákob, vyslanec statečný.
A jak běžel čas, zámek se rozpadal,
Podzámčí ztratilo se v propadlišti dějin.
Jako děti malé hrávaly jsme si na skále,
Zbytky hradeb nalézaly, v chodbách jsme se schovávaly.
Ulice Pod Zámečkem pamatuje věky,
pod jejichž nánosy hledáme střepy.
Úlomky věků mluví řečí jasnou,
Hlásáme světu, že historie šla tu,
Buďme k ní shovívaví, ona prostě je tu.
Růžena Klimešová
členka sociální komise, bytem v ulici Pod Zámečkem
