Sychravé ráno 17. prosinec, Dolní Chabry. Venku byla tma, ale nevadilo mi to, protože v každém druhém okně svítily vánoční hvězdy, komety a na stromech barevně blikaly světelné řetězy.
„Čvacht.“
Pomalu jsem zvedla nohu a podívala se na podrážku mých nových kozaček do práce, kde se krásně přes celou plochu rozpláclo h...To snad není možné, už podruhé tento týden! Z protějšího okna na mě vesele pomrkával svítící jelínek. To se ti to směje, když umíš létat.
Pes Ben, který byl asi dva metry ode mě, se tázavě ohlédl, přidřepl a stoicky vykonal své.
Z kapsy jsem rezignovaně vytáhla dva sáčky a naštvaně uklidila i to, co zbylo, vedle mojí boty. Pravidlo velký pes – velké h...se tady uplatnil v celé kráse. Dalších 50 metrů po chodníku jsem se snažila ošoupat botu a marně se rozhlížela po kalužích. Chci zpátky podzimní plískanice!
Najednou vedle mě zastavilo luxusní auto, přední okénko se stáhlo a přísně se ozvalo: „Uklízíte po svém pejskovi? Ukažte mi sáčky!“ Konsternovaně jsem vykoktala „Ano“ a z kapsy vytáhla sáček. Že by HK (h... kontrolor)? Třeba má vzorky od všech psích exkrementů v okolí a donutí mě ukázat koš, kam jsem před chvílí odhodila oba sáčky? Co když ten druhý, který není po mém pejskovi, vezme a udělá test a půjde k původnímu majiteli a dá mu pokutu?
Pokračování a Mapa umístění košů na psí exkrementy v příštím čísle.
A. Přívratská
